Test vývarů

Když konečně začali kluci z Konečně vývar dělat vývary, řekla jsem si- konečně! Dělám si vývar doma, samozřejmě, pěkně plný kýbl a zamrazuju, ale všechny zásoby jednou dojdou a stejně tak i místo v mrazáku. V USA jsem si na vývary v krabici docela zvykla. Je skvělý mít ho po ruce, tu trocha do omáčky, tu rychlá polívka… TRMS na sebe nenechali dlouho čekat (jestli začali už dřív, tak se jim moc omlouvám, možná, že jsem ten jejich jenom nezaregistrovala), a teď co mám mimino a nakupuju online, tak jsem objevila dalšího výrobce, a to vývary Silák. Všechny tři jsou bez éček, konzervantů, obsahují pouze hovězí (v případě TRMS i vepřové) maso/kosti, zeleninu a koření. Což má jedinou nevýhodu, a tou je poměrně rychlá doba spotřeby.

Testovala jsem výrobků několik a na trojí způsob- vývar samotný do hrníčku, v polévce a do omáčky. Takže, jak to dopadlo?

Silák

0,6 l – 119 Kč

Jako jediný už obsahuje sůl, a to docela dost, takže pozor, pokud berete slánku do ruky automaticky. Vývar je tedy pravděpodobně určený především na přímou spotřebu. Želíruje docela pěkně, ačkoliv s vývarem od TRMS se to nedá srovnat. Chuťově výrazný, barva pěkná, ale v této konkurenci Silák zaujímá pěkné poslední místo.

TRMS

0,6 l – 135 Kč

Tři dny tažený, jediný v bio kvalitě. TRMS si ho nechávají dělat u Josefa Sklenáře na farmě v Sasově, a to z kostí jak hovězích (angus), tak vepřových (jejich klasika, přeštík). Děsně těmhle sympaťákům fandím, miluju jejich hospody, hlavně teda Sansho, kam chodím bohužel už děsně, děsně sporadicky, a tak jsem se bála, že jim budu podvědomě nadržovat. Musím ale říct, že mě překvapili. Můj stoprocentní favorit tenhle vývar není. Má vysoký obsah želatiny, ze sklenice mu člověk musí trošku pomoct lžící. Na můj vkus moc mastný (a to i po odstranění ztuhlého tuku na hladině). Jen tak samotný do skleničky taky žádná hitparáda, nemá nijak výraznou chuť, ale v polévce i v omáčce po dochucení fungoval skvěle.

Konečně vývar

450 ml- 95,90 Kč

Vývar, podle všeho tažený 8 hodin (jestli tedy „ušetřený čas“ znamená, že i oni ho tak dlouho táhliJ ). Tady je koření cítit podstatně víc. Rozhodně favorit testu co se pití jen tak, do hrnečku, týče. Vyzunkla jsem ho na pár doušků (což samozřejmě při daném množství není zas až takový problém, že J). Ani rovnou po vyndání z lednice neželíruje, nicméně v chuti je viskozita jasně znát. Má výraznou barvu i vůni. Asi nejvíce ze všech testovaných vývarů je z něj cítit hovězí. Tím pádem bezvadně funguje jako základ do omáček i základ do polévek. Jasný vítěz testu.

A co vy, máte nějakého svého oblíbence?