Celý život jsem patřila mezi skalní nepřátele růžičkové kapusty. Její rozblemcanost a nasládlost v polívce mi zvedala žaludek až někam do krku. Před pár lety v jedný bezva hip restauraci ve West Village v New Yorku ji moje kamarádka objednala jako společný předkrm, než jsem stačila protestovat, už to bylo. Bože, když to přinesli… litovala jsem hořce všech…
Archives for Březen 2015
Quiche z květákového těsta s fenyklem a kokosem
Květákové těsto je perfektní, zdravá, bezlepková varianta těsta na quiche. Dá bez problémů použít i na pizzu (o tom zase někdy příště). Už i na českém gastro internetu jsem na květákové těsto narazila, ale v naprosto začátečnické formě. Za léta bezlepkové diety a zkoumání všech možných zahraničních food blogů jsem ho dotáhla k dokonalosti. Tohle moje těsto…
Makronky ze zeleného čaje
Luxusní cukrovinka k odpolední kávě či čaji o páté. Pracná, to nebudu zastírat. Chvilku se s tím prát budete. Pokud ale dodržíte všechny kroky v postupu, makronky se povedou, a doma budou zírat. Miluju makronky různých příchutí, nejvíc asi citronové a pistáciové, ale tyhle ze zeleného čaje prostě nemají konkurenci. Nejsou tak sladké a navíc japonský matcha čaj…
Semínkový chléb s psylliem
Z pečení chleba, natož pak bezlepkového, jsem byla vždycky lehce nervózní. Nakyne, nenakyne, kvásky, tohle, támhle, prostě mě na to nikdy moc neužilo. Tenhle krasavec je ale úplně jiná story. Je nadupaný samejma zdravejma dobrotama- obsahuje v zásadě jenom semínka. Z dýně, slunečnice, chia semínka, mandle… Nebo prostě co vám zrovna doma přebývá. Navíc obsahuje jednu veledůležitou ingredienci,…
Chia pudding
Na chia semínkách a hlavně pudingu z nich jsem si vytvořila závislost už někdy před třemi lety, kdy to byl v NYC obrovský hit a žádná smoothie ani nejvíc trendy zdravá restaurace se bez položek v menu s chia semínky nemohla obejít. Semínka chia jsou takový malý nutriční zázrak, na který přišli už Aztékové…
Miluju jídlo a miluju vaření. Miluju všechno kolem jídla- koukat se na něj, čuchat si k němu, vymýšlet ho, skladovat ho, dávat ho. Vaření pro mě funguje jako terapie- někdo si chodí zaboxovat, já se na pár hodit zavřu v kuchyni a dělám třeba pořádný, táhlý vývar. Nebo vykostím kuře, udělám ho s fáší, kostru vyvařím na polívku s mandlovými knedlíčky… Mozek si u toho odpočine, ruce pracují naučenými pohyby, hlava přemýšlí jenom o tom, jestli mám do těch knedlíčků petržel. A ke konci toho procesu, když už se celým bytem jenom táhnou takové ty domácí vůně, je uvnitř zase klid.