Miluju jídlo a miluju vaření. Miluju všechno kolem jídla- koukat se na něj, čuchat si k němu, vymýšlet ho, skladovat ho, dávat ho. Vaření pro mě funguje jako terapie- někdo si chodí zaboxovat, já se na pár hodit zavřu v kuchyni a dělám třeba pořádný, táhlý vývar. Nebo vykostím kuře, udělám ho s fáší, kostru vyvařím na polívku s mandlovými knedlíčky… Mozek si u toho odpočine, ruce pracují naučenými pohyby, hlava přemýšlí jenom o tom, jestli mám do těch knedlíčků petržel. A ke konci toho procesu, když už se celým bytem jenom táhnou takové ty domácí vůně, je uvnitř zase klid.
Léta jsem měla problémy se zažíváním, nesnesitelně mě bolelo břicho a dokonce jsem trpěla migrénami. A před pár lety se zjistilo, že za to může lepek. Nejsem tedy celiak od narození a vím, jak chutná dobře vychlazené pivo a křupavý croissant. Samozřejmě jsem se tedy bála toho, že s dobrým jídlem je amen, že jsem odkázaná na blafy bez chuti. Ale víte co? Vůbec. Začalo mě to děsně bavit, začala jsem experimentovat se stravou obecně, na nějakou dobu jsem vysadila i laktózu, rafinovaný cukr, maso, cokoliv co je v krabici či prošlo nějakou úpravou. Dala jsem si takový detox. A začalo mě to děsně bavit. Především proto, že se mi šíleně ulevilo. Celá jsem splaskla a bolesti, které jsem měla odjakživa, zmizely.
Bezlepková dieta mě přinutila být kreativní, naučit se pracovat s novými surovinami a vymýšlet nové způsoby přípravy. Jsem přesvědčena o tom, že strava je klíčem ke zdravému a šťastnému tělu. Myslím, že je úplně v pořádku jít jednou za čas do hospody a kocovinu léčit „comfort food.“ Všeho s mírou. Deprivace dietou nefunguje. A i bez lepku se dá jíst naprosto skvěle!
V roce 2014 jsem odpromovala na Columbia University v New Yorku, kde jsem studovala magisterský program mezinárodních vztahů a ekonomického rozvoje. Teď už jsem zpátky v Praze a pracuji na několika báječných projektech, díky kterým se můžu věnovat své další vášni- cestování. Na cestách se samozřejmě věnuji zkoumání místní kuchyně, koření a kombinacím surovin, které by mě jinak vůbec nenapadly!
Cílem tohoto blogu je především ukázat, že na bezlepkové dietě není nic děsivého, a že se jí vůbec nemusíte bát (pokud jste nováčci), a dát novou inspiraci (pokud už v tom „jedete“ nějakou chvíli. Nejsem ani nutriční specialistka, ani kuchařka, ani novinářka. Jídlo mě prostě jenom baví, a pokud bude vás bavit si o něm číst, bude to pro mě tou největší odměnou.
Miluju jídlo a miluju vaření. Miluju všechno kolem jídla- koukat se na něj, čuchat si k němu, vymýšlet ho, skladovat ho, dávat ho. Vaření pro mě funguje jako terapie- někdo si chodí zaboxovat, já se na pár hodit zavřu v kuchyni a dělám třeba pořádný, táhlý vývar. Nebo vykostím kuře, udělám ho s fáší, kostru vyvařím na polívku s mandlovými knedlíčky… Mozek si u toho odpočine, ruce pracují naučenými pohyby, hlava přemýšlí jenom o tom, jestli mám do těch knedlíčků petržel. A ke konci toho procesu, když už se celým bytem jenom táhnou takové ty domácí vůně, je uvnitř zase klid.